Aspík?

09.01.2011 08:48

 Před nedávnem jsem narazila na popis této diagnozy na internetu a byla jsem fascinována, kolik shod s chováním mého (nyní již 21letého) syna) jsem nalezla. Tak teď vážně nevím...Je to nediagnostikovaný Aspík, nebo to není Aspík????

Zkusím se ale svými vzpomínkami probrat pěkně popořadě.

 

Zvláštní byl již pár měsíců před tím, než se vyklubal na svět. Vzhledem k tomu, že to bylo moje  třetí těhotenství, měla jsem tedy srovnání a cítila jsem, že je něco trochu jinak. Ne snad vyloženě špatně, ale prostě jinak.

Kromě obvyklého převalování v plodové vodě, se náš ještě nenarozený chlapeček dožadoval pozornosti rytmickým bušením do jednoho místa, které trvalo často 30 minut i déle v jednom kuse. Manžel i obě dcery s pobavením sledovali, jak mi skáče břicho.

 Od narození to byl opravdu dáreček k pohledání! Hodiny a hodiny dokázal zarputile ječet bez jakékoli zjevné příčiny a to hláskem velmi zvučným, srovnatelným s policejní sirénou.

Během těch nekonečných bezesných noci (zhruba do věku 1 roku), kdy jsem chodila po bytě a houpala ho(spíš natřásala) na rukou, aby zbytek rodiny mohl spát (běda, když jsem si sedla a drndat přestala!) , jsem často pošilhávala  k otevřeným dveřím na balkon a uvažovala, jak bych asi policii vysvětlovala, že mi to dítě z rukou prostě jen tak samo vyletělo...(Naštěstí mateřské pudy byly silnější a nevyletělo)

 Hned při prvních procházkách, kdy jsem ho vyvezla venu v kočárku, okomentoval velmi nahlas a důrazně každé zastavení. Takže zatím co jiné maminky klábosily v parku na lavičce, já jsem rotovala ulicemi, vyhlížeje pokud možno ty nejzdevastovanější chodníky plné výmolů, aby to hodně drncalo. O tom, že bych si odskočila do obchodu, nemohlo být pochopitelně ani řeči. Malý buclatý tyran, který se tvářil, že sladce spinká, spouštěl při zastavení delším než 30 vteřin okamžitě poplašný alarm.

 Někdy kolem čtvrtého měsíce života si náše mimí vymyslelo zábavu (občas ho to chytne ještě teď).. Vleže na bříšku tloukl hlavičkou o podložku, až měl na čele permanentní červený flek. Takto se naučil sám sebe uklidňovat a uspávat, když právě neměl k dispozici jiný rytmizující podnět.

 

 V batolecím věku pak přibylo ramplování postýlkou, hopsání na gumovém slonu, nebo když zrovna nebyl žádný slon poruce, tak třeba i na tvrdé lavici. Velmi ho uklidňovalo, když jsem ho houpala na klíně a tiše mu zpívala. Později jsme instalovali mezi futra v pokoji houpačku a na té byl naprosto spokojený.

 

 Prvním srozumitelným slovem, které vyslovil v 7 měsících, bylo drrrát. Byli jsme tehdy na letním bytě a vždy, když jsme projížděli s kočárkem pod dráty vysokého napětí, evidentně ho to velmi pozitivně vzrušovalo. Radostně pak třepal ručičkama a dělal "dra dra dra"

 

 V jídle byl velmi konzervativní. Asi do 18ti měsíců jedl pouze sladké mléčné kaše, jogurty a ovoce všeho druhu. Masité a zeleninové pokrmy po nás plival a vztekal se.

Kromě bouřlivého vyjadřování negativních emocí, zaznamenali jsme i nezastavitelné záchvaty smích. Poprve, když jsem ho jednou krmila kaší a on trochu vyprsknul, zasmála jsem se tomu a on se pak nezadržitelně smál až se zajíkal a bylo po krmení, protože každá další lžička kaše u něho vyvolala další salvu smích, až se dcery seběhly a ptaly se, co jsem mu to prý uvařila za vtipnou kaši. Ani ve snu nás tehdy nenapadlo, že toto může být jeden z příznaků nějaké poruchy.  

 

Chodit začal sám poměrně brzy v 11 měsících. Ve stejné době začal i komunikovat. Používat výrazy "Nenene, ham, bububu" Ve 14ti měsících se začal zajímat o SPZtky na autech, která parkovala v ulici... "Četl" je. Naprosto bezpečně rozpoznal písmenko M...Autíčka měl vůbec moc rád. Hromadu angličáků, které zdědil po manželovi, něžně opatroval. Nejezdil však snimi, ale stavěl z nich dlouhé kolony.

Bouřlivou reakci nadšení u něho vyvolalo, když dostal k prvním narozeninám větší plasové auto "na písek". To pak běhal okolo, nadšeně mával ručičkama a křičel: "Jéjejejeje!" Nikdy jsem podobnou reakci u dítěte neviděla, ale taky mě nenapadlo, že se jedná vlastně o dalšío varovné znamení.

Jinak se též velmi zajímal o všechna technická zařízení. Byl fascinován funkcí dveří (opakovaně skřípnuté prsty) splachováním záchoda, zhasínáním a rozsvěcením....Týral nás pouštěním stále se opakující melodie na elektrickém piánku, kterou dokázal poslouchat donekonečna.

Na točící se buben automatocké pračky, se vydržel se dívat  přes celý program i s předpírkou...Neměl ale vůbec rád televizi. Když jsme se opovážili ji v jeho přítomnosti zapnout, byl rozladěný a snažil se nám zakrývat výhled svým tělem. (Vůči televizi, se podobně projevuje občas ještě nyní)

  Jak rostl a dovedl se čím dál lépe zabavit "prací" byl čím dále spokojenější a hodnější. Napadlo mě, že byl vlastně tak příšerně ukřičený a permanentně naštvaný v kojeneckém věku hlavně skrze svoji  naprostou bezmocnost a nemožnost něco montovat. 

Když mu bylo 2 roky a 2 měsíce, přibyl do naší rodiny malý bráška. Ten naštěstí nejevil nikdy podobné úchylky v chování... O malého bráchu se náš asiaspík zajímal jen velmi okrajově. Když zjistil, že z něho nevede žádný kabel, že nemá na sobě žádné knoflíky, kterými by se dal zapínat a vypínat, ani žádná blikátka, tak jeho zájem opadl zcela.

 Když pak malý brácha povyrostl a začal si na koberci stavět z kostek své hrady a osidlovat je plastovými rytíři a dinosaury. Zavedl mu do hradu starší (tehdy 4 letý syn)  elektrické osvětlení.  Jelikož jeho nejoblíbenější hračkou v té době byla stavebnice pro malé elektrotechniky určená dětem od dvanácti let.

Starší syn, si však nikdy neťapkal s rytířky a nehrál si SPOLU s bráchou. Kluci si hráli vlastně VEDLE sebe. Což bylo svým způsobem velmi výhodné, neboť se díky tomuto NIKDY nehádali, natož aby se o něco servali, jak to u dětí v tomto věku bývá běžné. Náš Asiaspík vlastě vždy pracoval...Napodoboval pána, co vyvážel žumpu. Pro tyto účely si upravil tatrovku velikou plastovou lahví a hadicí od vysavače a v pracovních rukavicích, si při každém vyvážení žumpy taky chodil "cucnout"

 Přesto se nedá mluvit o tom, že by dětství našeho Asiaspíka (s Aspíkem), byla procházka růžovou zahradou..Záchvaty vzteku, které sebedestruktivně směroval sám proti sobě (třeba tlučení hlavou o futro), mohlo vyprovokovat  nečekané rozhodnutí rady starších, že se za chvíli pojede k babičce...Pokud takový výjezd, nebyl  ohlášen minimálně 2-3 dny dopředu, následovala hysterická scéna....Kterou zároveň sám ani nedovedl smysluplně odůvodnit...A naopak, když mu jednou tatínek slíbil, že si příští sobotu udělají spolu výlet pěšky do Zbořeného Kostelce vzdáleného asi 5 km...A na potvoru ten den spustil liják, muselo se prostě jít i kdyby padaly trakaře a kluk byl nadmíru spokojený. Ač celý promáčený,  ťapal statečně bez jediného zaremcání tam i zpět (remcal tatínek) a ještě si cestou pobrukoval svoje vlastní vymyšlené říkačky: Půůmpa, žůůmpa, prdlavá tyčka.

 Když bylo staršímu synovi pět, šli oba kluci naráz do školky. Měli jsme opravdu obrovské štěstí na učitelku, která ho v žádném případě nenutila, aby s ostatními dětmi dělal kolokolo mlýnský a jiné podobné nesmyslnosti a trpělivě snášela, že celé hodiny seděl  vedle ní na lavičce, držel jí svojí upocenou tlapičkou za ruku a poslouchala o tom jaký je rozdíl mezi Wanklovym motorem a dvoutaktem..

Zajímavý byl i jeho výtvarný projev. Odmítal dlouho kreslit cokoli jiného než elektrické obvody (jsme s manželem při tom oba výtvarníci)..Když měl pak v první třídě za úkol nakreslit kočku..nakreslil ji zevnitř se všemi obvody, se žárovkami místo očí a prodlužkou místo ocasu...Vlastně jak rostl, měla jsem z něho pocit, že je čím dál spokojenější...Že všechny trable kojeneckého a batolecího věku, byly jen o tom, že je tak zoufale bezmocný a malinký...A když konečně mohl svoje dráty uchopit a začít tvořit, byl od něho svatý pokoj...

  Když byl asi v páté třídě, bylo jeho štěstí dovršeno příchodem PC do našeho domu...Dodnes nechápu, jak mohl bez PC vědět, jak se s PC zachází... Ale on to prostě věděl nějak sám od sebe...Zírali jsme na něho s manželem...a jen jemu můžeme děkovat, že jsme nyní se svými uživatelskými dovednostmi na PC tam, kde jsme.

 To jsem ovšem trochu předběhla událostem.  Celkově první rok školní docházky proběhl poměrně bez problémů..Opět díky třídní učitelce, která jeho podivnosti v chování (kupříkladu hlasité komentáře činností uprostřed vyučovací hodiny :"sakra do p... kam mi to spadla ta tužka?") Snášela s pochopením.

Na konci první třídy, se ale stalo něco, co mě vážně vyděsilo. V prvních dnech prázdnin, jsem si všimla, že ráno po snídani vždycky ulehne v obýváku na gauč a spí až třeba do 11 hodin. Nijak mě to nezneklidnilo a věnovala jsem se domácnosti. Až po několika dnech mě starší dcera upozornila, že kluk neusne hned, ale už po několikáté pravidelně ve stejnou dobu tiše pláče. Šla jsem tedy k němu a zjistila že má holka pravdu. Syn opravdu tiše štkal do polštářku... Vzala jsem ho do náručí a ptala se co se stalo....Odpověď mě vyděsila..Syn se rozeštkal v ten moment hlasitě a začal na nás křičet, že všechno kolem sebe nesnáší a že chce zemřít...(odstěhovali jsme se před narozením nejmladšího syna na venkov...Jako blázniví Pražáci, jsme pořídili kozu, koně, slepice, psy, kočky...Vytvořili jsme pro naše děti (2 dcery a dva syny) Z našeho pohledu ráj na zemi. A přede mnou tu bylo náhle hluboce nešťastné dítě, které na mě křičelo, že nenávidí kytky, stromy a zvířata a chce bydlet někde v paneláku, kde je jen beton a nic tam neroste...A pokud nechceme jeho přání vyhovět, bude lepší umřít, než žít v tak strašlivé rodině.

Okamžitě jsem začala žhavit telefon a obvolávat různé linky pomoci...bezpečí...poradny a ke všem čertům. Po vyslechnutí mého problému, jsem vždy obdržela nějaké další telefonní číslo s odůvodněním, že je daný problém mimo kompetence dotyčného...Když už jsem zjistila, že dokola obvolávám ty samé instituce, ztropila jsem  scénu, že mi tady chce šestileté dítě páchat sebevraždu a nikdo není ochoten se tím zabývat...Dotyčný (Lékař na dětské psychiatrii v Praze Motole) tedy rezignoval a řekl mi, abych dítě popadla a okamžitě přijela....Byl pátek odpoledne...čekárna prázdná, takže na prohlížení obrázků od dětských pacientů (pejskové, kočičky, koníčci, domečky, stromečky...) nám se synem moc času nezbylo...Po rutinním psychiatrickém vyšetření syna (kreslení obrázků a podobně) a mém výslechu, kdy jsem lékaře ujistila, že dítě pochází z úplné naprosto funkční rodiny, je třetím ze 4 dětí, bydlíme na venkově obklopeni pejsky, kočičkami, koníčky, kytičkami.....Dále jsem mu vyklopila všechny podivnosti, které se u dítěte od narození (i před) projevovaly...A zároveň jsem si "dovolila" vyřknout své podezření, že se jedná o jakousi zvláštní formu autizmu. "Viděla jste Rainmanna?" zeptal se mě opovržlivě pan doktor,"Tak to je autozmus, váš syn je zdravý!". Pan doktor mě tedy ujistil že žádná léčba není nutná a že podobné výkyvy nálady bývají v tomto věku poměrně běžné.....A to bylo VŠE!

Srozuměna s těmito informacemi, jsem tedy vychovávala i dále své dítě, jako kdyby se jednalo o normální zdravé dítě a o existenci poruchy zvané Asperger, jsem se dozvěděla až před několika málo dny díky své dceři, která studuje speciální pedagogiku a taky díky internetu.

Synovi je nyní 21 let (loni úspěšně odmaturoval na Elektrotechnické škole) a jeho diagnoza není zatím lékařsky potvrzena. O  správnosti mých závěrů, jsem ale přesvědčena....Zrovna dneska mi 1,5 hodiny hučel do hlavy nějaká technická data stran vysílačů a vůbec ho nezajímalo, že jsem ho asi třikrát upozornila, že dané proiblematice vůbec...ale opravdu vůbec nerozumím a že mě vlastně ani tak moc nezajímá :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět